Mikael Force

Mikael Force

Faceclaim: Alfie Allen
Jméno: Mikael
Příjmení: Force
Přízvisko: -
Pohlaví: Muž
Věk: 24 let (skutečných)
Partnerství: -
Rasa: Polovlkoupír

Schopnosti:
Imunita vůči magii

Rodina:
„Otec“ (alias dárce DNA) – Nathan Blackfield


Zajímavosti:

  • Vznikl naklonováním. Výzkumná laboratoř, v kterých se narodil, nedokázala chytit více než jen jednoho polovlkoupíra, tak se několikrát pokusili toho prvního naklonovat, až se to povedlo.
  • Příjmení Force je vypůjčené od ošetřovatelky Gwen. Když se ho poprvé někdo zeptal na příjmení, zpanikařil a vyslovil to první, co znal.
  • Když něco řekne, častokrát si na to okamžitě odpoví a je schopen začít se hádat sám se sebou. Je u něj zvykem mluvit sám se sebou.

Na jeho povaze toho není moc zajímavého. Je vlastně docela obyčejný, nepochopený milý a často se ztrácející ve vzpomínkách. Nikdy nebyl zvyklý trávit čas mezi více lidmi a ačkoliv je má rád, jak jich je dva a více začíná být nervózní. Nervozita se u něj může projevovat zadrhováním se v řeči, mnutím si rukou nebo žmouláním cípu trička, popřípadě rukávů. Nejjistěji se cítí sám nebo ve společnosti jednoho člověka. Miluje přírodu. Rád se dívá na nebe, ať už je jakékoliv. Dalo by se říct, že pozorování nebe je jeho koníčkem. Je ochoten vstávat brzy ráno jen aby viděl hezký východ slunce. Avšak i přes jeho lásku k lesům a nebi se nejbezpečněji cítí v uzavřených místnostech. Často má pocit, že do nebe spadne, ztratí se v něm a utopí se v nekonečnosti vesmíru. Sám ví, že je to nesmysl, ale toho pocitu ho nikdo nezbaví. Dokáže být velmi trpělivý a tichý, což mu pomáhá v lovu. Lov je něco, co ho fascinuje téměř stejnou měrou jako obloha. Není to krvežíznivý zabiják, ale čas od času zabíjí jen pro potěšení. Zvířata. Ještě nikdy nezabil člověka a není si jistý, zda-li by toho byl schopen. Moc nezvyšuje hlas a když už se tak stane, obvykle jen v konverzaci sám se sebou. Celkově je nekonfliktní a přátelský.

Nikdy si nepamatoval, že by měl nějaké rodiče. Vyrůstal sám, jedinou společností mu byli ošetřovatelé. Do pěti let se o něj staral postarší milý muž, říkající si Mark. V pěti letech odešel a nahradil ho už od pohledu nesympatický mladý muž, jenž se představil jakožto Thomas. Nejen že byl nesympatický, také si na Mikaelovi vyléval zlost. Často ho bil, nedával mu najíst, křičel. Častokrát nepřišel celé dny. Odešel, když mu bylo osm. Mikael se nikdy neptal, kam a proč ošetřovatelé odcházejí. A i kdyby se zeptal, nikdo by mu neodpověděl. Výzkumná stanice měla spoustu tajemství. Spoustu informací, které subjekty nevěděli a nikdy se neměli dozvědět. V osmi přišel další ošetřovatel, Jeremy. Byl to teprve mladík, ale již byl trpělivý a důsledný. Vychovával ho, činil z něj člověka. Ne jen zvíře v kleci. V jeho dvanáctém roku byl opět vyměněn a tentokrát přišla žena. Poměrně mladá a milá, často si s Mikaelem povídala. Na rozdíl od ostatních ošetřovatelů, ona mu vyprávěla o světě. O hvězdách na nebi, o hlubokých lesích, o lidech. Ukazovala mu obrázky. Byla to první Mikaelova láska a jmenovala se Gwen. Není třeba podotýkat, že se mezi nimi nic nestalo. Když odešla Gwen, bylo mu sedmnáct. Namísto ní přišel muž, ne starý avšak na skráních byl již šed, jménem Hans. Nezajímal se o Mikaela. Plnil svou povinnost pečlivě, avšak s nepřehlédnutelným flegmatismem. Brzy se Mikael pokusil o první útěk. Když věděl, co že je za krásy ve světě za zdmi mezi kterými žil, chtěl, ba potřeboval, spatřit to vše na vlastní zrak. Útěk se mu vydařil až po dlouhých dvou letech a nezdařil by se bez pomoci právě Gwen. U ní také žil prvních pár dní. A když viděl, jaké problémy jí svou přítomností působí a může způsobit, raději se tajně vyplížil pryč. Bez jakéhokoli rozloučení. Spíše štěstím než čím jiným mezi lidi zapadl. Podařilo se mu získat falešné doklady na jméno Mikael Force. Hodně cestoval a snažil se rozluštit hádanku svého původu. Až po pár letech našel stopu. Tou stopou bylo slovo Antagora. Město, kde údajně žili podobní jemu, stejní jako on. To byl jeho hnacím motorem. Najít rodinu i domov.