Derren Moonrisialon (patří Tris)

Derren Moonrisialon (patří Tris)

Faceclaim: Adam Gallagher

Jméno: Derren
Příjmení: Moonrisialon
Pohlaví: Muž
Věk: narozen někdy v 16 století
Rasa: Wampír
Schopnosti: Elektřina, Léčení

Rodina:
Matka: Carmen Moonrisialon (Woternes)
Otec: Jonah Moonrisialon
JiníLucy (teta) Jasmine (nevlastní sestřenice)…

 


Jako každý Wampír, nevyhledává blízkost svého druhu spíš naopak je rád v ústraní od ostatních. Jeho společnost mu dělá jeho vlk Gabe a kříženec vlka s Huskym, sny Gabeho Johny, který jsou jeho společností a radosti již několik let. Vlky vlastnil jako mazlíčky již dříve, ovšem že jen osiřelých mláďat, nerad drží divokou zvěř násilím, vždy byl trošku jiný než ostatní Wampíři.
Jinak v nitru dokáže být trošku jako malé dítě, rad se směje či někoho škádlí, ale tyhle okamžiky jsou velice vzácné, až na ty kdy dokáže být milý a tolerantní k živoucím bytostem, je jedno jaké.
Však jeho nepopřetulnou vlastností je Arogance a majetickost, kdy se mu něco zcela nelibí odhalí svou tzv zrudnou tvář, kterou nesnáší být. Je to tím, jaké době byl vychován, občas jej vážou staré zvyky či zlozvyky, od kterých se nemůže odpoutat i kdyby sebevíc chtěl.

Počátek velké hry
16. století roku 1589, středa.

Všechno to začalo v jednom nevěstinci, můj otec ho navštěvoval jednou do týdne po celý rok. Potkal tam jednoho dne dívku jménem Carmen, bylo jí 13 let mezi tím co mému otci již několik set let, ale vždy říkal, že mu je okolo 20 let.
Ovšem ho dívenka natolik zaujala, že se jí ujal, aby nemusela jednou dopadnout jako dívka zde, že v mladém věku vychovávali své malé děti. A právě zde vše začalo.
Jako každý týden měl namířeno do nevěstince, aby ukojil svůj hlad po krvi, jedna z dívek se nabídla, že mu bude ponukovat služby pokud jí bude slušně platit, ovšem přijal pod podmínkou, že jeho tajemství bude u ní bezpečí. Když vycházel s dívčina pokoje narazila do něj mlada dívenka, vypadá vystrašeně, ale on se zasmál „To nic, stane se“ pohladil jí vlídně po jejich rovných černých vlasem, které byli temnější jak noc.
Zaskočilo ho, když se dívenka na něj široce usmála a pověděla „Nebojím se vás“ zvolala vesele. Přímo jej ohromila její odvaha a začal nevěstinec častěji navštěvovat jen a jen kvůli ní a pak si jí tedy vzal k sobě, kde jí vychoval jako vlastní dítě. Ale časem si začínal uvědomovat, jak z ní vyrostla překrásná mladá žena, i když jí vychoval, jako vlastní choval k ní odjakživa jaký si city, které si nedokázal objasnit.
Když bylo Carmen 16 let, vzal si ji, i když mnoho lidi kolem bylo proti a zahrnovali ho kritikou, když nejvíce pochyboval, ale Carmen mu řekla „Mají pravdu, ale já se nechci vzdát. Ty snad ano?“ pousmála se nějak vlídně jako tehdy, ona mu dala silu bojovat a dal na její slova. Pomluvy se šířili pár let, ale náhle ustali, jelikož Carmen dokázala zapadnout velice rychle a v tento rok také jí odhalil své tajemství. Nijak jí to nešokoval spíše naopak, fascinovalo jí to a obětoval svůj lidský život, aby již nenesl tohle břemeno sám.
A rok na to jsem se narodila já Derren, bylo letní počasí, když jsem přišel na tento svět. Mé první roky byli zcela obyčejné jako u lidí. Nemusel jsem se starat o krev či slunce, byl jsem zcela obyčejný žádné tesáky ani šelmí oči.

Jiný svět
Konec 16. Století 1601, pátek.

Můj pohled na okolní svět se zcela změnil v mých 8 letech, kdy jsem proděla první přeměnu ve Wampíra. Naštěstí nikdo nepřišel k úrazu, jen já sám jelikož jsem byl venku za dne a slunce mi trošku sežehlo pokožku. Tudíž jsem par dní proležel s popáleninami a to se začala projevovat má moc léčit druhé či sám sebe.
I tak jsem moc toužil prozkoumat okolní svět, jelikož vše najednou bylo zřetelnější, pestřejší a zcela jiný. Viděl jsem, slyšel jsem to co prosté lidské smysli nedokážou zřít. Matka mě vždy odjakživa rozmazlovala a hlídal mě, aby se mi nic nestalo, což přispělo mé tvrdohlavosti a hrdosti.
Nikdo mě nedokázal udržet za branami sídla, vždy jsem si našel cestu jak se večer dostat nepozorovaně ven, i když jsem si jist, že otec jistě věděl o mých útěcích, ale nikdy mi nic neřekl či nezabránil v nich. Věděl, že by tomu nezbránil a jen by posílil tak mou touhu poznat neznámý svět pro dítě jako já.
Za ty léta jsem zpozoroval, jak se vše okolo mění a především lidé a to se mi ani trochu nelíbilo. Dříve mi přišlo, že se více usmívali a užívali si života, ale teď vidět je jak se snaží si vydělat na živobytí, chamtivý šlechtici kolem. Tohle má dětská hlavinka nemohla nijak pobrat.
Čas plynul a můj pohled na tento svět se zcela měnil, stejně tak i já, má dobrá duše se zcela zkazila na arogantního mladíka, co chce to dostane.

Neznámý mládenec
17. století 1610, sobota.

Akorát jsem se s otcem chystal na návštěvu starého známého mého otce, po čas cesty mi oznámil, že mám již věk na to, abych se oženil, ovšem jsem hned začal protestovat, jelikož se mi můj život mimo sídlo moc líbil a nehodlala jsem ho vzdát.
Zamračil jsem se při jeho slovech „Ne odmítám a nepřinutíte mě k tomu“ pověděl jsem rázně, když otec vidí já se braním, jen jsem mu tak nahrál „Nu dobrá, máš čas do svých 18 narozenin, což znamená 2 roky. Pokud do té doby si nikoho nenajdeš, vybereme ti manželku samy“ pověděl posměšným hlasem a já mu ovšem naletěl a pověděl jsem „Dobře beru to, ale pokud vyhraji já, tak ty budeš muset chodit v matčiných šatech“tohle je nejvíce ponižující věc, co mě napadlo a on se smíchem přijal i mou nabídku.
No a možná jsem vzít výzvu neměl jelikož, dívka mých požadavku snad ani neexistovala. Pak ale nadešel den mých 18 narozenin a matka se rozhodla pro ples, aby mi trošku pomohla.

Dívka minulosti
17. století 16XX, úterý.

Zrovna se chýlilo k večeru a hosté měli přijet na ples, který pořádala matka pro, aby mě trochu popostrčila v hledaní.
Zrovna jsem dopínal poslední knoflíky na rukávech, když v tom vešla matka v žlutozlatých šatech, musel jsem uznat, že vypadá kouzelně, když v tom zvolal „Derrný, pojď už hosté přicházejí a my musíme vyřídit formality“pověděl mi naléhavě, jen jsem si nad tím povzdechl a usmál jsem se „Jistě, už jdu, jdi napřed“pobídnu jí a ona jde, jak jsem slíbil a doběhl jí. Kde mě čelo nekonečné vítaní s hosty.
Když konečně formality skončili, procházel jsem tanečním sálem, po chvíli se zavřel a nebylo úniku, zpozoroval jsem dívku, která tak též chtěla utéci z téhle maškarády stejně jako já. Zaujala mě, už jen tím, že nebyla jako jiné dívky zde, žádná paruka či honosné šaty. Byli jednoduchého střihu a její vlasy byly hustě vlnité, což jí každá dívka mohla závidět její přírodní vlny, které se lehce stáčeli.
Poklidnou chůzí přijdu k dívce, jenž nestihla utéci s téhle velké pasti. Par kroku od dívky se zastavím a lehce se ukloním „Smím procit o tanec slečno? Oh, omlouvám se za svou nezdvořilost jsem Derren Moonrisialon, povíte mi své jméno?“ usmál jsem se šibalsky, přičemž k mé noze přiběhl vlk. Jeho srst je hustě šedá a oči jedinečné. Jedno modré druhé zelené. Devil s ní nespouštěl své vlčí oči a pozoroval dívku zaujatě. Vcítil ve mně totiž to napjetí.
Dívka ke mně zaskočeně pohlédne, nečekala že na ní někdo promluví a otočila se pomalu čelenem ke mně „S radostí pane. Já jsem Kimberley Drewová“ řekla dívčím hláskem a elegantně se uklonila. Na lících jí naskočila červeň, přičemž mi lehce cuknout kouty, ale v tom k nám přistoupila dívka ,která byla z celý opak Kim, honosně nazdobená dívka se zamračila „Přece nechcete tančit s budoucí pokojskou“ zvolala posměšně, hned na to k němu obrátí svou přepudrovanou tvář.
Když zpozoruji, že dívka, která se mi představila jako Kim sklopila poníženě svůj zrak, lehce jsem sevřel ruku v pěst *Nebude škoda tu dívku trochu ponížit..*pomyslel si, přeci si to jen ta rozmazlená slečinka s přepudrovanou tváří zaslouží.
S neutrální tváří pohlédnu na dívku „ Ta dívka má víc kuráže než vy, slečno“ poukázal na Kim, která i přesto se odhodlala sem přijit. Ovšem jsem tu dívku trochu ponížil, když jsem nechal Devila, aby jí poškádlil a mezi tím jsem Kim odvedl k tanci, později jsem se od ní dozvěděl, že to je její přítelkyně Sophia, která se snažila získat svou pozornost, ale nesouhlasil jsem s tím, že bylo třeba, aby tak Kim zhazovala.
Od doby, co Sophii můj vlk vyděsil jsem o ní neslyšel, ale závistivé pohledy jiných dívek mě zcela pohlcovali a já to, již dále nesnesl. Jindy bych to ignoroval, ale nebylo dobré pokoušet štěstí, proto jsem Kim odvedl do zahrady, kde jsme si chvíli povídali. Dost mě překvapila, když řekla, že jí nevadí zrůda jako já ani Devil, byla zcela jedinečná. Mnohé dívky vidí jen peníze, krasů a pekelného psa po mém boku.
Po celou dobu jí s tváří nevymizela červen, která mě nutila se široce usmívat. Lehce jsem k ní přistoupil a políbil na rty, přičemž jsem jí z krku sundal, stříbrný křížek. Chtěl jsem, tak mí záminku jí opět vidět a vyplatilo se to. Sedmkrát jsme se setkali, když jsem jí chtěl křížek vrátit zpět, neobjevila se a můj čas se blížil ke konci. Zklamalo mě to, jelikož jsem poprvé měl pocit, že opět žiji a směji se a jen zneužívám nebo ničím.

Sobecký čin
18. století 1722, pondělí.

Před několika ti lety jsem odmítl dodržet otcův slib, tak mě poslal do Francie, kde jsem strávil několik let. Ovšem jsem se vrátil ke svým starým návykům a to dívky, pití a hazard. Což mou tetu ovšem netěšilo a začala být ke mně hrubá, ale přeci to k něčemu bylo, jelikož zlomila mou osobnost a já zcela netušil, co jsem předtím byl nebo co jsem chtěl změnit.
Po pár dnech se ke mně dostala zpráva, že mí rodiče jsou mrtví, lidé si mysleli, že jsou alergicky na slunce. Takže to spíš znamenalo, že je někdo zabil úmyslně, chtěl jsem zjistit, co se tam stalo, proto jsem jel zpět domů.
Sídlo bylo v příšerném stavu, zarostlé a trošku se rozpadalo, tak jsem se jej rozhodl dát opět znovu do kupy. Trvalo léta, než jsem sídlo zcela upravil. A co se týkalo Devila? Ten tu již se mnou nebyl ve svých 15 letech opustil tento svět.

Čas plyne
XX. století XXXX, pátek.

Své zážitky z života jsem přestal zcela zapisovat, od doby co jsem se navrátil zpět, pak se mé zápisky táhli různě a z různého období.
Za tu duby, jsem měla dalších 5 psů, který byli mými věrným přáteli, ale i tak též započala má temná minulost, kterou jsem ukryl i před vlastním vědomím.A mé myšlenky na Kim za ty léta vymizeli zcela, byl jsem si jist, že prožila okrasný život a jedné, co po sobě zanechala byl křížek, který jsem nosil jako by byl mou součástí již dlouho. Ale tady můj příběh nekončí, ale naopak začíná, měl jsem vždy pocit, že do té doby nepatřím a dnešní doba mi nabízí velké možnosti, díky svému dlouhému životu je pro mě historie jako můj vlastní život.
Najdu něco, co můj život zcela změní? Tož je otázka neznáma.

 

Co si myslíte o Derrenovi?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek