5. Magie slov (ukončena)

Vítám vás u páté hudební soutěže.
Již jistě víte o co se v této soutěži bude jednat a jaký je váš úkol. Dole najdete odkaz na video, jde vlastně o to, že se do písně musíte zaposlouchat, nemusí vždy jít o váš žánr, ale zkusit to můžete. Poté následně napsat jaké pocity ve vás píseň, melodie z ní či text vyvolává, můžete použít jakoukoli psanou formu, ať už v podobě básně, příběhu, písně, cokoli co vás napadne. Přeji hodně štěstí v psaní.

ODMĚNY ZA ÚČAST
Základní odměnou bude 50 Wernů.
Dále se přičítají Werny podle kreativity a snahy + aktivity.
 

Druh hudby: Emocionální hudba, bez vokálů, pouze čistá melodie.
Název písně: Vanilla Ninja - Silence
https://www.youtube.com/watch?v=dCk2ZACP5AI

Zde vkládejte své výtvory:

Tóny hudby potichu zní…

Louisa | 15.08.2016

Byla ve světě jedinou osobou, která přežila doby nejhorší. Kráčela podél těch ohořelých těl a její slzy jí skapávaly pomalu z tváře na zem. Brečela, brečela už jen při vzpomínce na rodinu, která zůstala po té katastrofě ležet na zemi. Tohle se nemělo stát, měli všichni přežít. Skoro osm miliard lidí žilo na světě, ale teď? Teď žije jen ona. Nikomu nikdy nebude moci říct, co se stalo. Nikomu nebude moci říct: ,,To jsem byla já, kdo vyvraždil všechny lidi na zemi.“
Navždy se bude potulovat kraji tak pustými, které jsou snad tak pusté jen někde v Africe. Nikdy se nebude moci smát s ostatními, vždy bude mít jen slzy pro pláč. Raději kráčela dál městem, které stejně brzy pohltí příroda. Mocná čarodějka, která zahubí to, o co již není pečováno.
Dívka kráčela dál a ze žalu si začala potichu zpívat. Kolem ní zafoukal vítr, který začal vytvářet své vlastní zvuky. Ať to byly zvuky strašidelné, nebo ne, přesto se pěkně hodily právě do písně, kterou dívka potichu zpívala. Jak dlouho bude muset žít? Ohlédla se za sebe a zhluboka se nadechla. Zamáčkla svoji slzu, která se jí objevila v oku.
Zafoukal ostrý prudký vítr. Její slova zněla z úst tak hlasitě, skoro jako by někoho proklínala. Ne, to se vám nezdá. Ona proklínala, proklínala celé město, proklínala celou zemi, celý svět a celou zeměkouli. Všichni jí zradili, všichni se k ní otočili zády.
,,Teď jsem to já, kdo se k vám otáčí zády!“ vykřikla dívka se slzami v očích a rozutekla se od města po cestě, která vedla k lesu.
Po cestě potkávala mrtvoly lidí, ale i zvířat. Zůstala na světě sama. Sama se svými problémy. Nikdo ji neměl rád, ale co když se pletla? Co když se pletla ve svých předsudcích? Co když ji opravdu někdo miloval?
Jenže to se dívka nikdy nemůže dozvědět, jelikož zabila všechny. Zabila je všechny, aby nemusela vídat jejich znechucené tváře, které dělalo lidstvo pokaždé, když ji uvidělo. Dívka si v lese vytáhla z kapes nůž a začala pomalu na svém těle vytvářet obrazce. Její krev pomalu skapávala na zem a barvila zelené jehličí krásně rudou barvou. Dívce se to líbilo, začala s tím víc a víc, až se začala hystericky smát.
Po několika minutách ale její smích utichl. Utichl stejně tak i les, utichlo okolí, města, vesnice, země, státy, kontinenty a celá zeměkoule. Tohle všechno se najednou odělo do naprostého ticha.

Světe můj...

Erik | 09.08.2016

Dívám se na tebe s očima přivřenýma. Nikdy by mě nenapadlo, že to může skončit tak rychle. Začaly jsme společně psát tuhle novou kapitolu života, nikdy jsem si nepřipadala tak šťastná. Nikdy jsem neměla tak obrovský pocit klidu a bezpečí, jako jsem měla s tebou. Nikdy mě nikdo nemiloval tak jako jsi to dokázal ty... Aniž by jsi řekl cokoli co by mě táhlo na tvou stranu, získal jsi si mé srdce, můj respekt i mou duši. V jednom momentu jsem ti dala celý svůj život a těšila se z toho co bude dál, věřila jsem ti tak jako nikomu jinému. Chtěla jsem v tvém obětí strávit celý život.. Být tvou až do posledního dechu, nikdy by mě nenapadlo se tě vzdát. Těch několik let, mi připadalo tak krátkých, ale přitom tak neskutečných. Nevím jak jsi to dokázal ale děkuji ti. Děkuji ti že jsi pro mě existoval. Teď už vím, že bych měla odejít, jenže stále se na tebe dívám s očima přivřenýma a odmítám přijmout tuhle skutečnost. Vím že stačí jenom na chvíli zavřít oči a už tě nebudu moci nikdy obejmout.. Našeptáváš mi, že to bude dobrý, jenže ono to bylo úžasný, všechny ty roky prožité s tebou mi daly naději, štěstí a lásku kterou jsem potřebovala a já vím, že nic víc už nepotřebuji. Cítím chlad na svých zádech a teplo tvé ruky se pomalu vytrácí, víčka mi těžknou a já pomalu zavírám oči. Přestože umírám, mám pocit jako bych začínala znovu žít, nic už nebolí a já cítím jenom ten obrovský nával lásky v mém srdci, které pomalu přestává bít. Vždycky tě budu milovat. Přestože jsem se bránila té myšlence že bych měla už odejít, vzdorovala jsem sama sobě, snažila jsem se obelstít smrt aby mi dala ještě pár roků po tvém boku, snažila jsem se o něco, co jsem nemohla nikdy dokázat. A i když vím že tohle je moje poslední stránka na které mám tu čest být s tebou ještě naposledy, jsem ráda že jsem tě mohla alespoň na těch pár let udělat šťastným. Tak... jako ty jsi udělal šťastnou mě. Dále už jen má ruka padá pozvolně v té tvé a já zavírám své oči. Upadám do tmy a pomalu se ztrácím, ty se mi ztrácíš a přesto že k tobě natahuji svou ruku a odmítám uvěřit tomu že nastal můj konec, ty to můj milý nevidíš... Kdo ví, možná se jednou setkáme, ale kde, to je mi neznámo.
...Sbohem můj světe.

Aby sa vedelo

Mind | 27.07.2016

Prešli ľahké chvíle a jemný spev vtákov ustal.
A čierne havrany zleteli na zem, požierajúc to, čo ostalo...
Kde sa stratilo svetlo dní, keď patrili nám?
Kde zmizlo nebo nad našimi hlavami?
Samozrejme sa cítim znova osamelo.
Ako pierko vo vánku.
Ako prázdne ročné obdobie.
Ako hviezda, ktorá nikdy nežiari a čas, ktorý neplynie.
Cítim sa ako prebdená noc- nevidím rozdiel medzi včerajškom, dneškom a zajtrajškom.
Ale na mne sa nič nemení, akoby som stál bez krídel v oblakoch.
Ako prach, vznášajúci sa pred zrakom ľudí, a predsa ho nevidieť. Ako samo srdce v tele.
Mal som strach, ale už ho nemávam. Je to chyba?
Srdce sa mi naťahuje a trhá.
Moje slová chutia trpko. Moje slová sa vás nikdy nedotknú.
Moje slová sú povedané do vzduchu, aby o nich vedeli vtáci. Aby o nich vedeli stromy. Aby vedeli oblaky a zem.
Aby príroda počula, keď sú ľudia hluchí.
---
(Taká krátka vec narýchlo, oh ^^")

Přidat nový příspěvek