2. Magie slov (ukončena)

Vítám vás u druhé hudební soutěže.
Z předchozího popisu na stránce soutěží již víte o co se v této soutěži bude jednat a jaký je váš úkol. Napravo najdete video, jde vlastně o to, že se do písně musíte zaposlouchat, nemusí vždy jít o váš žánr, ale zkusit to můžete. Poté následně napsat jaké pocity ve vás píseň vyvolává, můžete použít jakoukoli psanou formu, ať už v podobě básně, příběhu, písně, cokoli co vás napadne. Přeji hodně štěstí v psaní.

ODMĚNY ZA ÚČAST
Základní odměnou bude 50 Wernů.
Dále se přičítají Werny podle kreativity a snahy + aktivity.

Druh hudby: Hudební soundtrack bez zpěvu s ženskými vokály
Název písně: Ivan Torrent - Icarus
https://www.youtube.com/watch?v=kTE9UibRhnA

 :

 

Zde vkládejte své výtvory:

Blázen nebo realista?

Kyu | 21.02.2016

Ten pocit nepozná, ten co v hloubi duše své teď má.
Nevidí hvězdy v této temné noci, přec někdo cizí ho má v moci.
Myšlenka která mu uniká, je tak malá a přitom tak veliká.
Prochází pod neznámým mostem, jako by byl jen nezvaným hostem...
.. co skrývat se před pravdou musí, jen ta myšlenka se mu hnusí.

Plné zuby toho běhu má, sám v sobě se teď nevyzná.
V dálce, pozadu bez zjevných cílů, znaven člověk, co v srdci skrývá díru.
A tu víru kterou by míti měl, někde na cestě své zapomněl...
Copak není vidět, jak je ztrápený? Věčným putováním znavený?
Možná... v naději by věřit chtěl, ale v únikovou cestu, zatím nedospěl...

Žít či nežít...

Louisa | 21.02.2016

Nikde tu nebyl klid,
kolem nás byl lid.
Křičel naše jméno,
připravila jsem si dělo.
Chystalo se k vypuknutí války,
budou to jen samé smutky a nářky.

Kdo tu válku chtěl?
Já to určitě nebyla,
naděje na vítězství ubyla.

Do očí mi šly slzy,
jak mě tohle všechno mrzí.
Chci zpět ke své rodině,
co žije v nedaleké dědině.

Mají o mě strach?
Když nás postihl krach,
neměla jsem na výběr,
vojna přišla,
všechny brala,
i mě si sebou sebrala.

Teď tu stojím,
hledím smrti vstříc,
nenastavím jí hrdě líc.
Budu bojovat za svůj život,
nenechám se zabít,
i kdyby mě všichni měli klít.

Velitel hlásí pal,
já ukrývám v sobě žal.
Naposledy si vzpomenu na rodinu,
pak vidím samou mlhovinu.
To je prach od pušek,
sklonila jsem se pro svůj obušek.
Zapálila jsem jej,
jiskra skočila,
já jsem svůj kanon zapálila.

Nadechla jsem se a vydechla,
velká rána se ozvala.
Nepřátelé padají smrti vstříc,
sledují moji líc.
Čekám na konec boje,
avšak marně.

A už konec myšlenkám,
zabraňuji vzpomínkám.
Odhazuji pryč svoji přilbu,
nevnímám tu okolní palbu.
Schovávám se pod keře,
namotávám si své kadeře.

Schovala jsem se,
všude byla divná energie,
když na bitevním poli zavládla smrtelná magie.
Já své druhy zradila,
ale s vlastním životem se vrátila.
Vrátila jsem se ke svým milým,
a mohla být nadále tvorem živým.