Rayen Marriete (Louisa)

Rayen Marriete (Louisa)

Faceclaim: Pierre Boulanger
Jméno: Rayen
Příjmení: Marriete
Přízvisko: Fratrem
Pohlaví: Muž
Věk: 227 let (*1836) – vypadá na 20
Partnerství: -
Rasa: Padlí andělé

Schopnosti:
Svět spánku – Pokud se Rayen podívá někomu do očí a bude chtít, může tomu dotyčnému přivodit spánek. Dotyčná osoba usne a většinou se prospí pár hodin. Nevýhodou této schopnosti je fakt, že sám Rayen může usnout na pár minut, ne-li hodin. Ovšem snaží se přijít na to, jak tu dobu zkrátit co nejvíce, aby mu to nedělalo problémy, ale zatím se mu to moc nedaří.
Vymazání vzpomínek – Rayen tohle využívá, pokud nechce, aby si ho někdo pamatoval. Dělá to velice nerad, ale někdy je to dle něj nejlepší možnost, jak zamezit lidem, aby o něm věděli.

Rodina:
Tanami Marriete – mladší sestra (* 15.3.1856)
Shiemi Marriete – starší sestra – je mrtvá
Alexandra Marriete – matka (* 28.7.1795)
Rolf Marriete – otec (* 14.2.1783)

Zajímavosti:
Povětšinou chrání všechny slabé před útoky silnějších. Ochraňuje hlavně nevinné dívky, které jsou v ohrožení svého života, ač se pak třeba nabaží jejich energií. Nikdy nevyužívá všechnu energii z tvorů, které mu přijdou pod ruku, bere si jen část, i když i ta část je někdy smrtelná.

Už od mala měl za sen, že se stane tak dobrým andělem, jako byli jeho rodiče. Snažil se být přátelský ke všem, chtěl být tím nejlepším synem svých rodičů. Býval velice společenským tvorem, který se hnal za svými cíli. Po narození jeho sestřičky – Tanami – začal být hodně starostlivý a o dívku se staral každým dnem, když mohl. Nedal na ni dopustit. Až jednoho dne se z něj stal, díky jeho opatrovnickým sklonům, padlý anděl. Nemá rád, když někdo ubližuje lidem, ale sám to musí dělat. Vůči společnosti zůstal otevřený, ale spíše jen poslouchá ostatní kolem, než aby mluvil o svých problémech. Je schopen se s někým dát do řeči, ale stále ví, proč ještě žije. Bere si dostatek energie z živých tvorů jen proto, aby on sám mohl žít. Není to sobec, jen nese špatně svůj trest. Zprotivili se mu andělé, občas pokud nějakého z nich najde, vybíjí si na něm zlost. Jeho povaha je dosti vypočitatelná, umí být dost výbušný, pokud na to přijde.

Svíral jsem pevně tělo dívky, které tekly slzy z očí.
,,Už to bude dobré, Tanami," usmál jsem se a pohladil ji po tváři.
,,Ale... ale Fratrem..," vzlykla dívka, ale já jí dal prst k rtům, a tak ji umlčel.
,,Pssst," usmál jsem se a zabránil dívce, aby neviděla na mrtvé tělo své starší sestry, i když jsem se trochu otřásl, když mě nazvala mojí přezdívkou, kterou mi říkala jen ona.
,,To bude dobré, nenechám nikoho, aby ti ublížil, slíbil jsem ti to," usmál jsem se, ale nechal dívku ve své náruči usnout.
Jenže v tu chvíli, kdy usla ona, jsem klesl i já. Usnul jsem a naše křídla nás hřála. Netušil jsem, na jak dlouhou dobu jsem usnul, ale vzbudil jsem se a … všude kolem mě byla jen tma. Slyšel jsem postupně přibližující se vrčení. Zasyčel jsem a podíval se kolem sebe a na svá záda. Má křídla… má bělostná křídla byla pryč. Na mých rukou byla ještě nyní krev. Postupně jsem si to začal vybavovat.

Divider by Syrubis
Stál jsem zrovna na jednom z vysokých kopců, které byly blízko k nebi. Jsem potomek Archandělů, vždy jsem na to byl pyšný a užíval si života plnými doušky, když jsem dával pozor i na svoji mladší sestru Tanami. Tohle se mi stalo osudným, ale nemohl jsem nechat Shiemi, aby mé mladší sestře ublížila. Dle Shiemi měla dívka lepší dětství, od rodičů získávala mnohem větší lásku. Rozhodla se, že ji jednoduše zabije, svrhla by tak sama sebe do Temnoty, ale ona byla zaslepená vlastním chtíčem.
Díval jsem se z kopce dolů, tam, kde by mělo být dle všeho sídlo temné magie. Nelíbil se mi ten pohled, proto jsem tušil, že si musím dávat pozor, ale nenechám Shiemi, aby mé malé sestřičce ublížila!
,,Nech mě Shiemi!“ ozvalo se bolestivé zakřičení a já se podíval tam nahoru, kde letěly dvě osoby.
Tedy, ta jedna tu druhou doslova vlekla za sebou. Zavrčel jsem a roztáhl svá křídla, kdy jsem svojí vlastní rychlostí zachytil Shiemi za ramena a chytil ji pod krkem.
,,Co si myslíš, že děláš?! Víš, že tě to uvrhne do pekel?!“ zasyčel jsem jí do uší.
,,Alespoň neumřu!“ Zasmála se a já se jí podíval do očí, ale vytvořil si meč v podobě grále.
,,Tak to ti nemohu slíbit,“ zasyčel jsem jí do ucha a propíchl ji, kdy jsem s ní trhl ještě více na sebe.
,,Tanami, počkej na mě na kopci!“ podíval jsem se na svoji sestřičku.
,,Ale bráško… fra-,“ nedopověděla to, protože jsem zavrtěl hlavou a ona zavzlykala, ale odletěla na kopec.
,,Pokazila sis to, Shiemi… Jsi mrcha, zlá závistivá mrcha!“ Zavrčel jsem do uší dívky, která sebou zavrtěla, snažila se vyléčit, ale já do ní pral svoji sílu, až jsem s ní nakonec švihl o zem.
Její největší chybou bylo to, že to bylo zrovna přesně na místo, kde byla temná magie, která ji pomalu ale jistě začala zabíjet. Můj grál zmizel, ruce byly potříštěny krví a dole na zemi leželo tělo dívky, která měla kolem sebe krev, co se pomalu vsakovala do země. Povzdechl jsem si, ale vrátil se za malou sestřičkou, která se na mě dívala jako na zachránce, ale já věděl, že tohle nedopadne dobře. Ona se mi vrhla po krku.
,,Víš, že tohle nebude bráno za dobrý čin…,“ vzlykala.
,,Budu radši, když zemře jeden člověk, než aby zemřeli dva lidé,“ usmál jsem se a setřel jí jednu slzu.
,,Ale bráško…, co když zabijou i tebe?“ zavzlykala znovu dívka a já se usmál.
,,Neboj se, nic se mi nestane,“ usmál jsem se a dal jí pusu na čelo, kdy jsem ji objal. A dál… dál jsem vlastně už pokračoval před chvilkou.

Divider by Syrubis
Takže nyní jen tak stojím uprostřed temného lesa, nebo spíše mýtiny, kolem mě chodí vlci, kteří se chystají zakousnout se do mého těla. Zavrčel jsem znovu nespokojeně. Věděl jsem, že přijde trest za zabití mé sestry, ale… já chtěl zachránit svoji mladší sestru! Zasyčel jsem dost nespokojeně. Měl jsem vedle sebe vak, v kterém byly mé věci. Našel jsem tam i dopis.


Milý synu,
Mrzí nás, co se stalo, ale rozhodli ti nejvyšší. Pokud dá Pánbůh, setkáme se. Stojíme při tobě, ale nemůžeme nic dělat.
Tví drazí rodiče.
P.S. – Tanami posílá velkou pusu.


Četl jsem to sotva s dechem, až jsem zatlačil slzu a dopis zastrčil do kapes. Jsem padlý anděl… vážně… Já, který chtěl být jako mí rodiče. Podíval jsem se k nebi, už nikdy nebudu moci létat, nikdy nebudu mít svůj grál. Co mám vlastně nyní za schopnosti… četl jsem o padlých, kteří mohli manipulovat s emocemi, převzít si podobu nějaké další bytosti, předávat pocity a hlavně… Teleportovat se! To by mi nyní mohlo pomoci. Zasyčel jsem, ale chtěl se okamžitě přenést do nějaké vesnice, kde bych se prošel a získal nějaké informace. V tašce jsem měl peníze a své věci, alespoň něco pro začátek. Už jsem viděl čelisti vlka, když jsem najednou zmizel. Zhoupl se mi trochu žaludek, ale během chvilky se objevil na kraji nějaké vesnice, kde jsem se částečně cítil bezpečně. Na konci vesnice byl kostel, tam rozhodně nemohu jít. Povzdechl jsem si, ale rozešel se někam pryč. Přenesl jsem se nakonec do města, kde jsem začal brát energii z lidí, abych přežil a nestal se ze mě obyčejný člověk. Zatraceně, je mi tak málo… ehm, 227 let není málo, ale stále vypadám mladě. To bylo jedině dobře, protože jinak bych byl asi jako kostra potažená kůží.