Aaron Alexander Skywere

Aaron Alexander Skywere

Věk: 21 let
Partnerství: --
Rasa: Vlkodlak (Dítě temnoty)
Matka: Alisa Skywerová – mrtvá Otec: Neznámý

Schopnosti: umění maleb, vložení života do elektroniky

Zajímavost: Má potetovanou jednu celou polovinu těla.


 

 

 

 

 

Aaron je celkem zajímavý typ člověka. Je uzavřený do sebe, ale je usměvavý. Kolikrát si lidé o něm mysleli, že je jiný a měli pravdu. Sice je bisexuál, pořád má větší skony k těm holkám. A když už tak mu nedělá problém najít nějakého toho klučinu. Skrývá mnoho tajemství jako to, že jako malý bydlel nějakou dobu v Japonsku, ale nikdo z jeho kamarádů to neví. Proč? Protože nějak ještě žádné nenašel. Dobře, dobře.. To Těchto blábolů bylo dost, ale zpátky ke vnějšku. Jakmile má jít někam do společnosti.. Párty, ples, nevím co všechno tak ze sebe snaží udělat neviditelného ducha, co se krčí v rohu. Je to takový menší stydlín. Chová se jinak, když na veřejnosti v prostředí s cizími lidmi a jinak s kamarády. Nepije, nekouří, moc sexuálně nežije, protože měl jenom jednu životní lásku a to bylo ve škole na základce a to v šestce. A když mu někdo řekne: „Tak si klekni a nekousej“ Tak udělá pravý opak. Dále je celkem důvěřivý k těm, které zná a má rád. 

„Aaron Alexander Skywere, dnešním dnem končí studium na této škole a je vyhozen za ublížení na zdraví a vymýšlení hloupých báchorek.“ Tohle bylo to poslední, co jsem chtěl v ten den slyšet. Byl to den, kdy jsem byl vystresovaný natolik, že chybělo málo k tomu, abych toho kluka nepřipravil o život. Ano, Tento den mě změnil natolik, že jsem se do sebe uzavřel. Moje máma nevěděla co semnou dělat, tak mi našla nějakou práci. Pomáhal jsem jí s domácností, vydělával jsem peníze. Když bylo nejhůř tak jsem se o mou matku staral. Když venku řádila velká bouře, řekla mi o rodinných genech a o tom co jsem ve skutečnosti zač. Prý jsem to zdědil od otce. V jeho rodině se to táhlo již od počátků generací a já měl zrovna to štěstí, že jsem to podědil. Vždy to získá jedna generace. Bohužel jsem neměl tu šanci ho poznat. Zmizel již v tu dobu, kdy se dozvěděl, že má matka je těhotná. Další rána, která mě zasáhla, byla ta, že na mé narozeniny nám začal hořet dům, ve kterém byla má máma. Bohužel tam hasiči, policisty a sanity dorazili příliš pozdě. To byla druhá a asi poslední rána, která mě mohla zasáhnout. Od té doby jsem asi dva měsíce chodil na nějaké terapie, přemítal jsem si vzpomínky a naučil se ovládat stíny. Nevím, jak se mi to podařilo, ale jedno když jsem byl hodně rozrušený a máchnul jsem rukou tak můj stín. Můj vlastní stín byl o pár metrů ode mě. Byl tam, kde jsem já nestál. Moc jsem to nevyužíval. Až pak jsem se naučil, stát se stínem. Mohu se v klidu pohybovat po městě jako stín. Ale nevyužívám to. Jen když je to fakt potřeba tak to občas použiji. Pak mě můžete vidět na nějakých opuštěných místech nebo lavičkách v parku s blokem a tužkou. Kreslím podle mé nálady. Buď tak, nebo tak.